Tvé odpovědi prozradily někoho, kdo u IKEA komody hodí návod do vedlejší krabice a sestaví to po svém. V minulém životě jsi byl válečník — ne nutně v brnění, ale v každé situaci, kde bylo potřeba přestat mluvit a začít jednat. Tělo to má stále v paměti.
Když ti kolega přidá meeting do kalendáře bez souhlasu, odmítneš ho okamžitě a napíšeš proč. Žádné diplomatické obezličky, žádné „kdybys mohl příště…“, jenom jasný řez. Tvoji kolegové to buď milují, nebo s tebou chodí po kávu jednou za tři měsíce, podle toho, co právě potřebují. Když ti Rohlík zapomene sušenky, neobtěžuješ se se zákaznickou podporou — oblékneš se a jdeš do Lidlu, protože rychlost je pro tebe forma lásky k vlastnímu času.
V open spacu se vmísíš do konfliktu a postavíš na stranu, která má objektivně pravdu. Ne proto, že by sis hrál na soudce — prostě nesneseš vidět nespravedlnost pomalu bobtnat, dokud nespraví situaci někdo seshora. Na Slacku odpovídáš krátce a bez zdvořilostních obalů, protože v tvém vesmíru je čas nejvzácnější zdroj a obaly ho užírají.
Tvoje slabina: někdy vytáhneš meč na situaci, která potřebovala jen nůžky. Kolegy, kteří jsou pomalejší, považuješ za problém, i když ti pomáhají dlouhodoběji, než si přiznáváš. Nauč se občas nechat bitvu nevybojovanou. Ne proto, že by ses bál — ale proto, že energie, kterou bys utratil, má lepší využití jinde.
A ten konflikt, který v tobě kypí už tři týdny — ten, co ti nedá spát — tenhle konkrétně si zaslouží být vybojován. Ne Slackem, ne e-mailem, ale osobním setkáním s konkrétním člověkem, kterého jsi už dávno mohl vzít na kávu. Tvůj minulý život ti dal instinkt kdy tasit. Dnešní život tě učí kdy to neudělat. Ezometr jen potvrdil, že meč, který neseš, je reálný — jenom ho nemusíš vytahovat u každé samoobslužné pokladny v Lidlu.