Tvé odpovědi prozradily člověka, který u IKEA komody čte návod dvakrát, i když ho vlastně nepotřebuje. V tvém minulém životě jsi byl písař — někdo, jehož ruce znaly pero dřív, než oči znaly svět, a ten otisk nese tvoje tělo dodnes.
Když ti Rohlík zapomene sušenky, nepíšeš podpoře naštvaně — píšeš stručný e-mail s číslem objednávky a přesnou větou, která jim situaci nesmírně usnadňuje. Když kamarád chce playlist na roadtrip, tvůj playlist obsahuje poznámky, proč která skladba kde je. Všichni si myslí, že přeháníš; za čtrnáct dní ti ale volá a říká, že to byla jízda, jakou roky nezažil. Ne kvůli hudbě — kvůli struktuře.
Na LinkedInu si projdeš profil neznámého žadatele a během dvou minut víš víc než on sám o sobě tušil. Netflix v neděli večer volíš dokument, protože pondělí je pro tebe nová stránka a ty ji nerad otevíráš bez znalosti předchozí kapitoly. Tvůj telefon má třináct složek v poznámkové aplikaci, každá s vlastním systémem tagů, a jediný člověk, který ten systém chápe, jsi ty.
Tvoje slabina: někdy si pleteš zaznamenávání se žitím. Napíšeš si do sešitu, co cítíš, místo abys to prožil. Nauč se občas zavřít notes a být v situaci bez záznamu. Život v první osobě je jiný než život v rekapitulaci — a tys ten rozdíl poslední dobou trochu ztratil.
A ta kniha, kterou píšeš / chceš psát / by sis měl začít psát — ta už dávno existuje ve fragmentech v tvých poznámkách. Otevři je v neděli odpoledne a začni přepisovat. Ne pro publikaci, jen pro sebe. Tvůj minulý život nikdy nepsal pro slávu — psal, aby přežila pravda. Ezometr jen potvrdil, že ten instinkt v tobě nepřestal ani v době Google Docs.