Tvé odpovědi prozradily člověka, jehož tvořivý motor běží i ve tři ráno, když už by měl dávno spát. Sakrální čakra u tebe vibruje jako Spotify playlist, který nikdy nekončí — protože kdybys ho vypnul, bylo by v bytě ticho, a ticho ti připomíná, kolik věcí jsi ještě nestihl rozjet.
Na Tinderu odpovídáš s malou jiskřičkou, na LinkedInu recruiterovi napíšeš dlouze o tom, co vlastně v životě hledáš — a ten recruiter pak zírá do obrazovky, protože takové zprávy v pondělí ráno nečekal. V IKEA koukneš na obrázky a jdeš na to intuicí, protože návod je pro lidi, kteří nevěří vlastním rukám. Když kolega v open spacu pustí podcast, ty si potichu začneš broukat něco jiného, ať se energie promíchá — a kolega později tvrdí, že ta místnost byla během úterý nějak kreativnější než obvykle.
Netflix necháš běžet dál, protože spánek je jen sociální konstrukt a ty máš v hlavě tři nápady, které musí ven dřív, než usneš. Spotify předplatné prodlužuješ okamžitě, protože ticho v MHD bez hudby je pro tebe forma drobné smrti, a to si na linku 22 opravdu nemůžeš dovolit.
Tvoje slabina: rozjetí je pro tebe snazší než dokončení. Začneš šest věcí a dotáhneš jednu — a ty ostatní pak straší v tvých poznámkách v aplikaci, kterou jsi si stáhl a neotevřel. Nauč se jednou za čtrnáct dní sednout k Excelu (ano, k Excelu) a zavřít cykly. Ne všechny, ale aspoň ty, které ti zabírají místo v hrudníku.
A ten člověk, kterého jsi potkal před třemi týdny a nevíš, co s tím — ten má podobně nastavenou druhou čakru a taky ještě neví, co s tím. Ezometr teď jen potvrdil, že energie, která tě udržuje při životě, je stejná, která ti občas neumožní dospat. A to je cena, kterou platí každý, komu se v noci rozsvěcují nápady dřív než lampy.