Tvé odpovědi prozradily člověka, jehož vnitřní gravitace už dávno přesáhla rámec běžných pracovních schůzek a rodinných oslav. Korunní čakra u tebe svítí jako kancelářský strop ve tři ráno, kdy jsi zjistil, že už nepotřebuješ znát důvod, proč tam sedíš.
Není to o tom, že bys meditoval šest hodin denně — je to o tom, že když ti na Slacku zabliká zpráva ve 22:11, tvé tělo reaguje jako by přišla zpráva o počasí na Neptunu. Informace doputuje, zaznamená se, ale nikdy nepřevezme řízení. Manažer to vycítí a postupně přestává psát po osmé. Vesmír pracuje s tebou, protože si konečně přestal stěžovat.
V Lidlu u samoobslužné pokladny stojíš, jako by šlo o oltář. Displej hlásí „vyžaduje asistenci“ a ty se usmíváš, protože víš, že asistenci potřebuje hlavně tenhle systém, ne ty. Rohlík ti posouvá okno dodávky o dvacet minut a ty využiješ ten čas k tomu, aby ses chvíli díval z okna a cítil, jak se ti naskládávají myšlenky do rovných řad jako knihy v knihovně cizího dědečka.
Tvoje slabina: občas zapomínáš, že ostatní lidé mají stále fyzická těla a potřebují třeba jíst nebo platit nájem. Když kamarádka brečí kvůli rozchodu, máš tendenci říct něco o „vyšším plánu“, což není špatně, ale je to načasování pro pokročilé. Nauč se sem tam zakotvit tělo v IKEA kuchyni a přinést někomu kávu. Vesmír ti to nezapíše, ale ten někdo ano.
Tvoje největší předplatný si platí Netflix zbytečně — stejně většinou jen hledíš do stropu, dokud se ti neztratí pocit, že máš hranice. A to je přesně ten stav, kvůli kterému ti Ezometr teď ukázal sedmou čakru místo těch šesti pod ní.